únor 2015
Pohybuje se mezi undergroundem a vážnou hudbou, od Pendereckého k malbě emotivní výpovědi o stavu jedné lidské duše – tak sebe sama charakterizuje a ve stejnojmenné písni přidává „Let dýmem střemhlav do propasti.“ I tak by se dalo popsat její hudební snažení. Jakýsi BASE jumping, kdy se odrazíte od pevného povrchu, překonáte vlastní strach a letíte do pustiny pod vámi…
„S nadhledem pozoruješ úprk všedního dne a jednou v klidu přejdeš na druhej břeh…“
Sylvie se obdobně vrhá do neznámých, černých děr. Maluje hudební plátna, kde vše má své místo (hudba, texty). Posluchač pak může jako v galerii, nasát a užívat. Při novém, svištivém opusu, se ještě víc obnažila. Což není bez rizika. Může dopadnout jako milovníci jmenovaného sportu. Rozbitá o skálu…Je to plachtění bez jištění. Jen s radarem vlastní mysli, intuice, srdce, umu…Labyrinty k bloudění.
„Mysl ta pluje po tenkém ledě hledajíc maják v husté tmě“
Ale s dobrými spolupoutníky se dá navzdory všemu, všem překračovat zavedené. Spojení akordeonu, piana s kontrabasem /Petr Tichý/ a pozounem či eufoniem /Jan Jirucha/, vzniká jedinečný souzvuk, podtrhávající zpívané texty.
„Pádem do hlubin jitra. Strachem z toho co zítra. Létavé peří z měkounkých peřin…Zajíkat se z ticha.“
Ve studiu Jámor, bez sklem oddělených kukaní, bez stres vyvolávajících červených světel, se v rodinné atmosféře obýváku zadařilo zachovat živelnou divokost, nesentimentální syrovost s autobiografickými siločárami. V písních se přirozeně mísí dva protipóly, vznešenost, majestátnost, ušlechtilost s lidskou obyčejností, pokorností, nicotností… Závěr alba tvoří trojče se zhudebněnými texty Sylvie Plath. Kompozice se ve studiu mění ve strhující, dech beroucí… oratorium, kantátu… Přes dvacet minut pochyb nad zdejším pobytem, nechuť podrobovat se lidským pravděpodobnostem, nutnostem, možnostem, chybám…Ne! NE!… Raději zůstat sám sebou, i ve své samotě, i přesto, že vám chřadne tělo, mysl odlétá do děsuplných končin, křeče škubou tělem, ale vy – hledajíce naději v znovu objevené čistotě počátku, stvoření; věříce v přírodní energii… přežijete!
„Ležet je pro mě přirozenější. Pak můžu volně mluvit s nebesy. A až ulehnu navždy, budu zas k něčemu dobrá… stromy mne pohladí, květy mi věnují svůj čas… k něčemu dobrá… myšlení zhasíná…“
Do toho sténá fňukna, vrže basa a místo pozounu vytrubuje rozčílený slon “ Nechte mě být!… Zůstanu s květinami, přírodou!… Nečekám na vaše milodary!… Stromy mne pohladí, květy věnují svůj čas… Jsem k něčemu dobrý…JSEM!“
Zážitek z Letu dýmem vychází ve vydavatelství Polí5 v grafické úpravě Pavla Černého a s fotografiemi Ivana Kuťáka.
Celé album je věnované Sylvii Plath a Sidonii Nádherné, o které pojednává úvodní píseň, jejíž slova napsal Ondřej Fibich.
Křest je plánovaný na 10. 4. 2015 v Kaštanu – Praha 6!