prosinec 2006, Ivan Kott
Po působení v několika hudebních formacích a divadlech, vytvoření vlastní kapely La Bouche a účinkování s rockovým triem Štěpána Smetáčka našla SYLVIE KROBOVÁ výborného hudebního partnera v baskytaristovi Otovi Sukovském. Tato excelentní zpěvačka a instrumentalistka skládá písně s vlastními texty a po několika demosnímcích natočila album nazvané STÍN, které nedávno vyšlo u firmy Black Point Music. Na albu – stejně jako při živém vystupování – hraje vedle zpěvu na akordeon a klávesy, doprovod obstarává Ota s baskytarou a při nahrávání dvojici doplnil Vojta Havel s violoncellem a mnoha cennými radami. Ze šestnácti písni jich je čtrnáct od Sylvie, hudbu k Obrazům složili všichni tři interpreti společně a závěrečná Rjabina je ruská lidová, která na příběhu dvou osamělých stromů, jeřabiny a dubu, kterým kořeny nedovolí přiblížit se, připomíná některé lidské osudy. Písně, které si Sylvie skládá, oplývají velmi poetickými texty plnými obrazů, drobných příběhů i okamžiků pozastaveného času plných zamyšlení. Tomu odpovídá také hudba, která je komponována na míru pro nevšední hlas, s jakým se nesetkáváme často. Bylo by asi pošetilé snažit se o nějaký rozbor či popis jednotlivých titulů, poslech je to strhující od úvodní Vzdálenosti až po závěrečnou Rjabinu, která je zpívaná bez doprovodu, jen je k Sylviinu zpěvu přimíchán ještě jednou její hlas v roli jakési nesmělé, tiché ozvěny, což ještě násobí dojem smutku a bezútěšnosti, kterým na mě písně dýchá. Vedle výborného pěveckého výkonu, při němž zpěvačka občas použije i hlavový tón, který si osvojila při studiu operní pěvecké techniky, nelze přehlédnout ani výborné výkony instrumentální. Otova bezpražcová basa zní uměřeně, pečlivě hlídá rytmus i měnící se tempa, a zároveň vytváří jakýsi pružný podklad, z něhož zpěvaččin hlas přirozeně tryská. Vojtovo violoncello se v hlubokých sametových tónech pojí s basou a doplňuje zpěv, ale také ho obohacuje drobnými charakteristickými ozdůbkami, hranými kdesi pod kobylkou, jako například v písni Slunce, jejíž text vyjadřuje naději v obrat k lepšímu. Pokud jde o text, má následující Pavoučí blízko k hororu, a ani Průvody klaunů nehýří optimismem, když se v nich zpívá „Málokdo dnes potká/ průvody klaunů/ Málokdo dnes potká/ jejich smích/ Málokdo se dočká/ růžových šatů/ Málokdo se dočká/ dveří otevřených“.
Pavel Jurkovič, muzikant tělem i duší, si ve své poslední knížce všímá toho, že se umělečtí kritici velkým obloukem vyhýbají přídavnému jménu krásný. Já nejsa kritik, ale jen pouhý zprostředkovatel hudebních zážitků, se tohoto podivného zvyku nemusím držet a mohu z plna hrdla prohlásit, že hudba Sylvie Krobové je krásná, a to jak na albu, tak na živo. Při koncertech v Blues sklepě jsem si všiml, že i cizinci, kteří textům Sylviných písní nerozumějí, jsou její hudbou strženi, soustředěně poslouchají a bouřlivě aplaudují. Přijďte si Sylvu, Otu a Vojtu poslechnout ve čtvrtek 7. prosince do Divadla Na zábradlí, kde jim při koncertu nové album pokřtí Ladislav Smoljak, nebo navštivte jejich pravidelná vystoupení v Blues sklepě.