28. listopadu 2008, Ivan Kott
Své druhé album vydává u Black Point Music SYLVIE KROBOVÁ a podle jedné ze třinácti zařazených písní ho nazvala SVĚT PODIVÍNŮ. Sylvie jako výhradní autorka si všechny písně sama zpívá a doprovází se na piano nebo akordeon. Jejím spoluhráčem je Tomáš Alferi, který hraje na stejné nástroje jako Sylva, ovšem tak říkajíc v opačném gardu: k písni, kde ona hraje na piano, se on připojuje s akordeonem a naopak. Toto neobvyklé použití dvojice doprovodných nástrojů dokáže být nečekaně pestré. Akordeon může vedle vedoucího klavíru pouze dokreslovat atmosféru, dokáže ale také být nástrojem rytmickým nebo obohacovat píseň podkreslující, vedlejší melodií. Naopak do spojitého proudu hudby akordeonu klavír dokáže vpadávat izolovanými údery a působit tak jako nástroj perkusní, a nebo doprovodnou melodii zdvojí a rozkošatí. Z tohoto střídavého uskupení tu jsou pouze dvě výjimky. Píseň Prám doprovází dvojice klavírů a tuto nejdelší skladbu alba s kratičkým textem bychom mohli označit jako koncert pro dva klavíry a lidský hlas. Naproti tomu titulní Svět podivínů je doprovázen dvěma akordeony, které se k podivně teskné náladě písně uvozené verši „Svět bílých podivínů znám, dobře znám/ Kolem kráčí spousta stínů, klam, je to klam“, výborně hodí.
Písně Sylvie Krobové jsou jako vždy plné zamyšlení, dojmů a nevšedních obrazů a to v textech i v hudbě, a je těžké některou vypíchnout nad ostatní. Jednou z ukázek brilantní práce s textem jsou Obrazy (Červený šál/ a gesta hravá/ v taneční sál/ a hudba dravá/ Tisíce knih/ milion stránek/ nánosy prachu/ a něčí zámek), kdy vnímání krásných veršů umožňuje i volné tempo písně a vzdušný klavírní doprovod doplněný „kavárenským ševelem“. Podobnou náladu má i píseň Na půl (Jen na půl smích/ a na půl křik/ Odraz věčných hovorů už ztich/ Jen na půl jo/ a na půl ne/ Černý havran ti vlétl vstříc) a její vyznění je ještě křehčí. To Plátek z růží naznačuje už úvodními akordy klavíru dramatičnost, kterou potvrzuje text „Na prádelní šňůře visí naše kůže/ vlaje větrem, vlaje deštěm/ mění barvy, jak kde může“, jehož ponurost trochu zmírňuje jistá naděje v závěru. Velmi působivý je také Sen, začínající jemnými tóny akordeonu, které postupně získávají na intenzitě, aby je v poslední sloce podpořily hluboké tóny klavíru, do nichž Sylva v závěru zpívá nádherné sólo beze slov. Zmínil bych se ještě o písni Moře, která je oslavou nekonečné, zvlněné hladiny i života pod ní, což vyjadřují i verše zpívané ve volném tempu za doprovodu dominantního klavíru: „Moře tě pohltí a potají se pěnou brodíš/ každý den, kdy v moři zůstaneš/ něco hezkého ti poví/ Obloha modrá/ mořské vlny připomíná, v tichu slyšíš/ jeho zvonění – jako když ti mušle zpívá/ Zpěv mořských koníků málokdo uslyší/ vlny však vzbouřené zvoní do tvých uší.“ Těžko si při poslechu Sylvina zpěvu nevybavit vzpomínku na chvíle u moře strávené.
Album je zakončeno hříčkou nazvanou Tři v tom s podtitulem Audiofonní commedie dell´arte, v níž Sylva hraje na klavír i akordeon a zpívá, v čemž jí vydatně pomáhá její manžel Jiří Reidinger alias Klaun Bilbo, který navíc hraje na různé nástroje, hovoří, vykřikuje – prostě se snaží přenést pantomimické akce cirkusového klauna do zvukové podoby.
Na kompaktním disku je také umístěn videoklip k písni Svět podivínů, který natočil Karel Čtveráček. V bookletu alba najdeme všechny texty a na titulní straně obalu, který graficky zpracoval Pavel Černý, je použit obraz Světlo od Jiřího Sopka. Nutno uznat, že ty tři podivné postavy se svíčkami onen Svět podivínů dobře vystihují.